Prošla jsem již spousty cvičebních metod, ale až u Zuzky jsem našla tu jednu jednu pro mě - efektivní výsledek již po dvou hodinách cvičení. Můj levý hallux se srovnal a přestal bolet. Po celém dni jsem cítila svaly pod lopatkami a uvědomila si další souvislosti. Rady a účinná pomoc při rovnání vbočených palců mi dává obrovskou šanci vyléčit-vycvičit své palce "do alabastrova". Těším se na svá nová chodidla. Děkuji Zuzko

Lucie H.cvičitelka Pilates a Jógy, milovnice pohybu

Milá Zuzko, celou cestu domů mi šrotoval cely kurz v hlavě a že ty 3 hodiny jsem zkoušela zapínat břicho, lopatky a uvolňovat ramena. Teď ležím v posteli a bolí mě cely vnitřek těla. Bolí mě zadek z uvolňování trigger pointů, i když mě Magda hodně šetřila tak přesto to mělo význam! Doma jsem našla fotku haluxu asi před měsícem a teď jsem je vyfotila dnes. Všechny dámy ze cvičení zkonstatovaly, že je to pohádka a neuvěřitelná! Manžel a syn tu změnu také viděli. Dnes podle fotky jsem zjistila, že i ten pravý halux doznal změny. Takže za mě je to jednoduše úžasné. Návod je v hlavě a až budou výsledky ještě lepší tak ti je s radostí pošlu. Teď jsem ti jen chtěla poděkovat, že jsem velmi vděčná, že jsem tě poznala a dostala šanci pomoci i svým děvčatům. Děkuji že jsi. Lucka H.

Lucie H. cvičitelka Pilates a Jógy, milovnice pohybu

Lucka se objevila na prvním kurzu ve Valašském Meziříčí, jakmile mi začala vyprávět, že učí jógu a pilates a strávila několik neděl na rehabilitační klinice profesora Koláře, začala jsem váhat, zda mohu do jejího života dodat ještě více hloubky v respektu k pohybu, nicméně jsem tomu nechala volný průběh. Lucka měla výhodu i nevýhodu v jednom, trochu bojovala s několika neužitečnými návyky, nicméně množství pohybu, na které je Lucka zvyklá začalo přinášet obrovské vlny výsledků. Palce byly rovnější hned první den dopoledne a po příjezdu domů oslnila úspěchem nejen manžela a syna, ale také své cvičenky.

Lucie H.cvičitelka Pilates a Jógy, milovnice pohybu

Někdy nejde vidět pokrok hned na palcích a objeví se respektive zmizí něco neočekávaného. Magda měla dlouhé roky problém s boulí na palci a v neděli boule najdenou zmizela. Magda mi napsala: Díky Zuzi za empatický přístup a nenásilné vedení kurzu. Začínám věřit, že se mé vbočené palce opravdu spraví. Po dnešní dni, i když cviky pro mě nebyly úplně lehké, se cítím uvolněně a chodidla získaly mnohem více elánu a náznak klenby. Také jsem pochopila co je návrat do svého středu a začít zevnitř, aby začaly fungovat i "periferní" orgány, jako jsou chodidla i dlaně. Krční páteř je mnohem volnější. Den druhý: Výsledky předčily mé očekávání, nejen, že se cítím opravdu mnohem lépe a cítím svaly, které jsem nikdy necítila a ani o nich nevěděla, ale zmizela mě opuchlina na pravé ruce u dlaně, která mě trápila 5 roků a léčila jsem se 3x na rehabilitacích- radio, ultrazvuk, vodoléčba.. s upozorněním rehabilitačního doktora, že to asi stejně nepomůže a kloub už nebude moc pohyblivý. Když mě někdo více stiskl ruku, tak jsem vyjekla a vůbec mě to znesnadňovalo hodně činností. Ani jsem nečekala, že se mě to někdy spraví a ke konci kurzu jsem si všimla, že otok je už jen malinký a můžu dělat cviky, kde se opírám o ruce a ruka funguje jako má a nebolí. Moc díky!!!

Magda Z.sociální pracovnice

Na kurzu v Lavendu byla zatím nejmladší účastnice, úžasná třináctiletá slečna se vbočenými palci. Chvíli bojovala s učením nových pohybů, nic moc neříkala a druhý den přišla vysmátá, že i taťka si všiml rozdílu hned po prvním dnu. Mám obrovskou radost, protože z kurzu ve Valašském Meziříčí každý z účastníků odjížděl se svým prvním výsledkem. Kája mi napsala: Jsem překvapená, co se mi za ty dva dny zlepšilo. Nečekala jsem to.

Cilka přišla v neděli ráno s tím, že má velké kalhoty přes břicho. Ta paní má malé dítě a kalhoty neměla velké proto, že by zázračně zhubla tuky, jen se naučila částečně srovnat posturu blíže stavu před porodem a naučila se, jak zregenerovat diastázu přímého břišního svalu. Samozřejmě, že to není cvičení na dva dny, nicméně cvičíte-li poctivě, výsledky jsou viditelné rychle a opravdu větší výsledek se objevuje již po 1 až dvou týdnech cvičení 10-15min. denně. Cilka mi napsala: Díky Zuzko, snad to už cvičením zvládnu a břicho bude stejně jak nohy OK.

Cilkasuper máma

Milá Zuzko, konečně se dostávám k nějakému tomu psaní, abych vám vyjádřila, jak moc si vážím vaší práce a jak moc cítím, že mi vaše vedení pomáhá. Doufám, že nezabřednu do nudné, sáhodlouhé slohové práce :)) (někdy moc neumím být stručná.) :)) Tak tedy: Hned od začátku mi bylo jasné, že se “něco děje”. To něco bylo velice příjemné – od první procházky po našem úvodním společném cvičení jsem cítila, že jím získávám energii. Tím, že kyčle, kolena i kotníky vracím do původního nastavení, spotřebuji při chůzi mnohem méně sil. Což je skvělé, protože chodím moc ráda a docela dost. ... Motivace ke cvičení je veliká, když člověk cítí takové pokroky hned od začátku..! 🙂 Cvičím, cvičím, ale po čase mi přijde, že rovnání palce není nijak výrazné, a tak vás žádám o druhou konzultaci. To už máte pro mě připravené jiné cviky (což je důkaz, že metodu stále zdokonalujete a nespíte na vavřínech) a já si skutečně užívám a moc vážím toho, jakou trpělivost máte při vedení, jak mi vysvětlujete, jak a co s čím v těle souvisí, proč mám dělat to a to, tak a tak. Jsem člověk, který prostě musí znát souvislosti, nespokojím se s jednoduchými odpověďmi. Každá věc, kterou dělám, musí dávat smysl. a vaše vedení dává smysl od začátku do konce. ... a taky si na základě vašeho podrobného vysvětlení “kosterní mechaniky” uvědomuji, jak moc jsem své kyčle celý život rasila, chudáčky... 🙁 Sleduji vaše videa a přemýšlím, kde je zakopán úplně původní spouštěč, protože vím, že naše těla jsou odrazem našich duší a hledám… něco se z vašich videí dozvídám, ale pak mi “náhodou” před očima vyskočí článek o bedro–kyčlo–stehenním svalu, který mi ještě dovysvětluje mnohé souvislosti – já je prostě fakt potřebuji! :)) No, aby mě vesmír ujistil ještě víc, po několika týdnech cvičení nových cviků, vědomé chůze a přemýšlení, co ještě bych pro svou kostřičku mohla udělat, mi na fb vylítne zpráva o tom, že za rohem od místa, kde bydlím, otevřel mudr. smíšek centrum sm systému. takže další “náhoda”, další synchronicta. 🙂 …hned, jak budu v Praze, zajdu tam a začnu se cvičením tohoto systému – který propagujete a kterému věříte. poněvadž já zase věřím vám a výsledkům vaší práce. 🙂 I když se mi samotný palec zatím nějak extra nehýbe, tak přestal bolet a i výsledky, kterých dosahuji, pro mě znamenají hodně. Zesílila mi oslabená noha, chůze pro mě znamená menší námahu (no kdo by toto neocenil?), rovná se mi páteř, zesilují břišní svaly – takže hubnu v pase (taky dobrej benefit, no ne?). 🙂 A to, proč se mi palec zatím nerovná, už vím taky. Mám hypermobilní klouby, kyčel levé nohy mi “vyskakuje” při každém kroku… asi to bude trvat trochu déle, než jsem původně čekala, ale – jak jsem už psala – i to, co mi cvičení doteď přineslo, je skvělý výsledek. Když tahám ruce do stran, uvědomuji si, že už mě prsty nebrní jako na začátku, takže asi taky dobrý! 🙂 Skvělá cesta, po které půjdu dál. Ještě jednou vám moc děkuji za vaší trpělivou, zodpovědnou a pečlivou práci a přeji hodně narovnaných palečků 🙂 mějte se krásně… <3

Jana Benetkovágrafik

Dlouhá léta pracuji v kanceláři, kam každý den dojíždím vlakem. V posledním půlroce mi od neustálého sezení ve vlaku, v práci i doma začalo hodně bolet v kříži. A protože Zuzku Kejíkovou znám dlouhou dobu a vždycky na ní vidím zaujetí se kterým o těle, kostře i osobním rozvoji vypráví, nelenil jsem a napsal jí email na téma "vždyť na tom Tvém webu popisuješ, jak je to všechno snadné". Po několika telefonátech jsme si vyjasnili kdy mi záda bolet začínají, kdy to naopak ustupuje. Moc mě potěšilo, že stačí málo a pokroky se dostaví rychle. Na některé tipy sice ještě občas zapomínám, ale vede to ke znatelně příjemnější chůzi na mých plochých nohách. Někdy opravdu platí, že jednoduchá a dobře zformulovaná rada je nad zlato.

Ing. Ladislav Mynařík PhD.vědecký pracovník

Kniha, manuál na lepší život, naděje. Možná všechna tato slova dohromady vystihují knihu „Jak srovnat vbočený palec bez operace a jednou provždy“. Je návodem na osvobození se od mýtů, že lidé s halluxy nemají možnost na cestu životem s rovnými palci, aniž by museli podstoupit nevratný a velmi bolestivý zásah do těla formou operace. V knize se prolínají Zuzčiny osobní zkušenosti, letitá praxe a osvědčené účelově mířené cviky, za které nikdy nepřestanu být vděčná. Je psaná smysluplnými a dobře pochopitelnými řádky, do kterých Zuzka vkládá srdce a osobitý styl. S nejčistším svědomím mohu tuto knihu doporučit všem, kteří se stejně jako já nejsou ochotni smířit s ničím jiným než rovnými palečky bez operace. Zuzi, obrovské děkuji!

Slečna Jana z případové studie. Protože s námi Jana sdílí opravdu hodně, přeje si zůstat v anonymitě, aspoň zatím.

Vbočené palce mě provází už od puberty. Má je ale většina lidí, které znám, proto jsem to neřešila. Až do teď. Zvýšila jsem fyzickou zátěž (trénuji na půlmaraton) a začaly mě pekelně trápit snad všechny klouby na nohou. Začala jsem cvičit podle Zuzčiných doporučení a už po pár dnech se mi lépe vstává. Věřím, že když vytrvám, všechny mé problémy zmizí. Cviky jsou navíc jednoduché a zaberou jen pár minut. Knihu doporučuji každému, kdo se chce hýbat bez bolestí a kdo to nechce už jen „doklepat do rakve“.

Eva Petružálkováwww.korekturyeva.cz

Pre všetkých, ktorí sa odmietajú vzdať. Rada by som využila možnosť podeliť sa s Vami o svoj príbeh a skúsenosť so spoluprácou so Zuzkou. Verím, že v živote sa nič nedeje náhodou. A aj napriek tomu, že naše stretnutie so Zuzkou vyzeralo ako náhoda, viem, že sa uskutočnilo práve preto, že som si to veľmi priala a odmietala sa vzdať. Všetci lekári a fyzioterapeuti ktorých som navštívila mi tvrdili, že jediná možnosť riešenia pre vbočený palec je operácia. Alebo že by som sa mala so svojimi nevzhľadnými chodidlami zmieriť a prijať ich ako fakt a súčasť seba samej. Že som ich zdedila a s tým sa proste nedá nič urobiť. Mne však táto odpoveď nestačila. Okrem iného som sa o danú problematiku zaujímala aktívne, vyhľadala som si všetky "zázračné" korektory a mastičky (veľa z nich som samozrejme v nádeji o nápravu vyskúšala), prečítala si fóra venované operácii a jej (ne)úspešnosti. Mnohým ľuďom sa po jej absolvovaní problém vrátil, veľakrát sprevádzaný ďaľšími pooperačnými komplikáciami. Aj napriek tomu, že som nevedela čo presne robiť, verila som, že existuje aj iná možnosť. Bez operácie, pomocou cvičenia a práce s vlastným telom. Pre niekoho možno zdĺhavá a málo istá možnosť, mne však stačilo, aby tomu niekto veril tak, ako som verila ja. A aby ten niekto vedel, čo robiť, pretože som cítila, že už nezostáva čas na skúšanie ďalšej metódy "pokus – omyl". Dlho som to považovala iba za estetický problém, lenže to sa zmenilo. Koncom roku 2017 sa moja situácia s haluxami zhoršila natoľko, že ma doslova bolel každý jeden krok. Chodidlá kričali o pomoc. Myšlienka, že by som sa mala vzdať všetkého, čo tak milujem: cvičenia, behu, tanca, pohybu bez bolesti, ma doslova desila. Ak ma to teraz v mojich 33 rokoch tak bolí a obmedzuje, čo bude o ďaľších 5, 10, 20 rokov?? Stretnutie so Zuzkou prišlo práve včas a začiatkom nového roka sme sa pustili do práce. Už vtedy som bola doslova nadšená, dnes však viem, že rozhodnutie cvičiť s ňou bolo jedno z najlepších a najvýznamnejších rozhodnutí môjho doterajšieho života. Z bezradného dievčaťa s veľkým komplexom sa pod vedením Zuzky pomaly ale isto mením. Trpezlivo popri mne kráča krok po kroku na mojej ceste k uzdraveniu. Nie len fyzickému, ale aj duševnému. Vďaka nej sa učím veľkej disciplíne v cvičení. A to prináša zaslúžené ovocie. Nohy ma presatli bolieť, svaly, ktoré doteraz "spali" sme zobudili a postupne učíme fungovať tak ako majú. Chodidlá sú krajšie. Ešte nie sme na konci cesty, ja už však vidím to povestné "svetlo na konci tunela". Za svoje nohy sa prestávam hanbiť, na verejnosti chodím bosá a otvorene sa o danej téme bavím s okolím. A to bolo pre mňa donedávna doslova nemysliteľné. Moje "súkromné strašidlo" s každým ďalším cvičením stráca svoju moc:) Tento mail som sa rozhodla napísať pre všetkých "tam vonku", ktorí natrafili na možnosť cvičenia so Zuzkou. V prípade, že sa rozhodujete, či podstúpiť cvičenie pod jej vedením, chcela by som bez akejkoľvek nadsázky odkázať nasledovné. Zuzka je úžasný človek, plný slnečnej energie. Pre mňa je Koučom s veľkým K. Nesmierne si vážim jej osobný prístup, trpezlivosť s akou ma vedie cvičením, to ako zostavuje a vysvetluje postupnosť cvikov. Na začiatku každého cvičenia preberieme môj momentálny stav, čo sa zlepšílo, v čom prípadne pociťujem problém a tomu Zuzka prispôsobí ďalšie cvičenie. Pravidelné posielanie fotografií mojich nôh ma motivuje v cvičení a krásne monitoruje môj progres. Verte mi, odkedy som pocítila prvé zlepšenie, cvičenie sa stalo súčasťou môjho bežného života, návykom, akousi závislosťou. Pretože moja zvedavosť je každým dňom väčšia. Čo sa stane do nášho ďalšieho spoločného cvičenia? Aké zlepšenie uvidím nabudúce? O čo krajšie budú vyzerať moje nohy na ďalšej fotke? To všetko mi dáva silu cvičiť každý deň. Čo dodať na záver? Pretože už viem ako chutí zlyhanie, tentokrát chcem vidieť, čo sa stane, keď sa nevzdám. Poďte do toho aj Vy, svoje rozhodnutie nebudete ľutovať!:) Prajem Vám šťastné a bezbolestné kroky životom. S láskou (k nohám:) Nina

Ing. Nina Sisákovábarmanka, kulturistka, milovnice sportu a fitness trenérka